Zamilovaná do kreténa~4.kap.

26. září 2014 v 21:24 | Nessa |  Dramione
Dramione - Zamilovaná do kreténa

~kapitola čtvrtá~

Doufám, že to někdo čte.
:)
Každopádně, těm co se chystají přečíst můj výplod fantazie, přeju, aby se jim to líbilo. Doufám, že teda líbit bude.
A jestli se dostanete až do konce, tak prosím koment.
...Hezký víkend...
XoXo


Draco stále šel rychlím krokem dál hloub do lesa. Nevěděl kam ho nohy nesou, jen věděl, že chce jít co nejdál od nich. "Měl jsem jí tam nechat. Co mě to napadlo zachránit ji? Jsem taký debil. Mohlo být o jednoho min. Do řiti." mumlal si sám pro sebe.

Jeho hněv stoupal. Na chvíli zastavil a zíral na kmen stromu před sebou.
Vzpomněl si na svou matku, na den její smrti. Lucius stál před ním s namířenou hůlkou na něj. Áno, Lucius chtěl zabít svého syna. A proč? Protože, už nechtěl dál poslouchat ty řeči o krvi, odmítal zabíjet, odmítal poslouchat Temného pána. Draco tam stál, připraven na smrt, jeho matka se před něj postavila a Lucius vyslovil smrtící kletbu, která zasáhla Narcissu.

Zaťal pěsti a udeřil kmen stromu před sebou, tak silně, že mu začali krvácet klouby. Nevypadal, že by mu to nijak vadilo. Po tváři mu stekla jedna slza. Nebyla to ale slza bolesti. Když se trochu zklidnil posadil se, a opřel se zády o strom.
­­­­­
Hermiona ho mlčky pozorovala, chtěla vědět, proč se tak najednou chová. Chtěla přijít k němu, zabalit ho do deky a sedět tam s ním, vedle něho. Ale je to Malfoy. Ještě chvíli ho pozorovala, měl zavřené oči.

Už tam nedokázala jen tak stát. Šla pomalounku k němu. Draco uslyšel kroky, přibližujíc se k němu. Zvedl hlavu, a rukama si otřel oči. "Grangerová, co tu..Co tu děláš?" zeptal se.
"No, chtěla jsem vědět co se stalo, a tys jednoducho utekl, takže jsem tě sledovala…"
"Tys viděla…"
"Tvůj menší výbuch hněvu? Tak jo, viděla. Ten strom si to nezasloužil." přerušila ho přehodila přes něj deku a posadila se vedle něj.
Na to jí už nic neřekl, jen dál hleděl před sebe.
"Ukaž mi tu ruku." přikázala mu.
"Hm…?"
"Tvá ruka."
Podíval se na svou zakrvácenou ruku. "To nic není, jen trocha krve."
Vzala jeho ruku do své. "Bože, ty si ledový."
"Vždyť jsem si zaplaval ve velmi ledové vodě." odvětil.
"Pojď, vrátíme se k ostatním, uvařím ti čaj a ty se převlečeš."
Vstala, a podala mu ruku aby mu pomohla vstát. Přijal její ruku ale místo toho aby se pokusil vstát, stáhl jí k sobě. Takže opět seděla vedle něho.
"Co když se mi nechce vrátit k ostatním?"
"Ale Malfoyi, je už tma, ostatní budou mít strach. Určitě si budou myslet, že jsi mě zabil a někde zahrabal."
"Jen pár minut, dobře? Užívej si tuto chvíli, kdy mám na tebe náladu." zašklebil se.
Hermiona jen přikývla. Oba tam mlčky seděli vedle sebe.
Ticho prolomila ona. "Víš, zachoval ses dobře, když si zachránil Hannah."
"Když jsi byla ticho, byla jsi celkem fajn společnost." Řekl a postavil se, tentokrát on natáhl ruku aby jí pomohl vstát. U toho dodal: "A nezvykej si na tohohle milého Draca Malfoye."
"Myslím, že je pozdě. Měl jsi mě varovat dřív." odsekla s úsměvem na tváři, kterého si nešlo nevšimnout. Úsměv jí opětoval.

Konečně dorazili zpět ke stanu. Anthony s Ginny byli ve stanu a připravovali se ke spánku. Hannah seděla před stanem zabalená v dece s hrnkem čaje ruce. Čekala na Draca, chtěla mu poděkovat za záchranu života.
Hannah vstala a mířila rovnou k vysokému blonďákovi.
"Amm, děkuju. Děkuju, žes mi zachránil život." řekla a vlepila mu pusu na tvář.
"Neděkuj, co tvá noha?" zeptal se.
"Není zlomená, jen trochu pochroumaná, a už bolí méně." smála se na něj jako měsíček. "A Hermiono, ve stanu je pár knih, které by tě mohli zajímat."
"Děkuji, Hannah. Jen co uvařím čaj tady panu zmrzlému, podívám se na ně."
"Dobře." odpověděla Hannah, ještě jednou se usmála na Draca a odešla do stanu.

Hermiona se na něj smála, no spíše šklebila. On to samozřejmě zachytil.
"Heej, Grangerová, děsíš mě. Proč se na mě takhle koukáš?"
"Jsi milý." snažila se říct roztomilým tonem.
"Nejsem milý, nikdy nejsem milý." řekl trucovitě.
"A teď jsi ke všemu roztomilý. Prosím, nešpul tu pusu, nebo já smíchy prasknu." přetrhávaně řekla smíchy.
"Ha… Tys právě řekla, že jsem roztomilý." ted se začal smát on.
"Ne, neřekla! Já jen…"
"Ale jo řekla."
"Fajn, řekla. Nemůžu za to, že jsem prostě upřímná. A už nejsi." odsekla.
"Opravdu už ne? Začal opět špulit a přibližoval se k ní.
Hermiona se snažila udržet si vážnou tvář. Ale nedařilo se jí to a vyprskla smíchy. On byl od ní jen dvacet centimetrů, a už se taky nedokázal se nesmát.
Najednou položila ruku na jeho hrud. Ještě chvíli se smáli ale když si uvědomili situaci přestali se smát. Jen na sebe koukali, Její ruka spočínala stále na jeho hrudi.
"Amm, půjdu ti uvařit ten čaj. Jsi celý promrzlý." řekla ostýchavě a šla směrem k ohništi.
"Co takhle mě zahřát, Grangerová?" snažil se vtipkovat.
Hermiona se zastavila a dívala se na něj nechápavě.
"Jen vtip…"
"Ach, kéž by tahle tvá nálada trvala pořád." řekla se zklamaným pocitem. Chtěla ho snad objímat, aby ho zahřála? Jestli ano, nepřiznala by si to, né ted.

Pokračování příště....




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Vaše oblíbená kolej? :)

Zmijozel 73.9% (34)
Havraspár 6.5% (3)
Mrzimor 4.3% (2)
Nebelvír 15.2% (7)

Komentáře

1 Phoenix Phoenix | Web | 30. září 2014 v 23:34 | Reagovat

Jsem zvědavá na pokračování. :) Dobře vystihuješ Dracův neodolatelný sarkazmus. :D Jen tan dál a přitvrď! :D

2 Luci Luci | 31. října 2015 v 16:30 | Reagovat

Úžasná povídka, líbí se mi. Jen tak dál:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama